1 Bolest

1. března 2016 v 19:54 | Sabi |  Měl bych tě nenávidět
Člověk si nakonec zvykne.Zvykne si na to, že tělo prostě reaguje.Nechci, ale stejně sténám když se mě někdo ze ,,zákazníků,, dotýká.Už si prostě nemůžu pomoct.Přece jenom měl můj ,,velkej brácha" pravdu, jsem zasraná děvka.Přesto všechno, co se stalo by mě zajímalo jak se má, a co rodina.Bohužel na zodpovězení těhle otázek už dávno nemám právo.Právo mluvit nebo se jen podívat na někoho z rodiny jsem ztratil když jsem veřejně prohlásil, že jsem gay.Jediný, kdo se ke mě potom všem chová jako k člověku je můj bratranec.Chytrý a vždy okouzlující Hayate...
,,Prosím oblíkneš mě ?? " zavolal jsem slabě ke dveřím ležíc na posteli neschopný se zvednout.Už mě unavuje být mu pořád na obtíž.
,,Ten chlápek, co jsem ho potkal na chodbě byl poslední ?? " zeptal se ustaraně Hayate a přišel blíž k posteli takže i ke mě.
,,Dneska už jo " pousmál jsem se a vteřinu na to zasyčel bolestí když Hayate zvedl moje nohy výš a začal mi nandavat kalhoty.
,,Všude je tu krev !! " vykřikl.
,,Ten pitomec !! Dva dny jsem bez práce " zamumlal jsem.
,,Ty pitomče !! Tohle už se stalo po několikátý !! Proč je vždycky necháš ?! " rozkřičel se.
,,Dělám to pro něj " zvedl jsem hlavu a zkousl si spodní ret abych nevykřikl jak mě všechno bolelo.
,,Já vím " popotáhl a pak se zeptal : ,,Kolik jich bylo dneska ?? " a začal mi opatrně navlíkat košily.
,,Po sobě 6 jinak 9 " mrkl jsem na něj.
,,Přestaň s tím už konečně !! " rozkáže mi prosebným tónem.
,,Skončím jakmile se probere " usměju se a pokusím se zvednout.Marně.Padnu zpátky na postel a syknu bolestí.
,,Chceš přiníst led ?? " zpanikaří na chvíly Hayate.
,,Díky " dám si ruce pod hlavu a v duchu svý tělo prosím aby se uzdravilo, co nejdřív.Za dvě hodiny se mám setkat s Kenichim.Kenichi je můj nejlepší přítel už 7 let.To on mi ukázal jak to chodí v týhle brandži.
,,Nemáš hlad ?? " zaslechl jsem slabě Hayateho volání z kuchyně.
,,Ani ne " odpověděl jsem a usmál se.Všechno mě bolelo, ale já byl spokojený.Jednou tohle všechno skončí a já budu mít zpátky svůj normální život...
,,Máš hodinu zpoždění " oznámil mi blonďák sedící za stolem se skleničkou vína v ruce jakmile jsem přišel.
,,Jsem rád, že si počkal " sedl jsem si a usmál se na něj.
,,Měl si těžkej den ?? " zeptal se a upil vína ze skleničky, kterou držel v ruce.
,,Zase jeden surovej parchant...bolí mě úplně všechno...možná mě i natrh vážně nevim nechtěl jsem to nějak ověřovat, protože Hayato šílel už jenom z tý krve " pohodil jsem hlavou.
,,Tohle mě na tý práci sere ze všeho nejvíc " položil skleničku na stůl a jedním mávnutím ruky nám oboum objednal...
,,Píchaj spolu " usmál se na mě Kenichi se skleničkou v ruce.Otočil jsem se směrem k baru a podíval se na barmana a chlápka, co seděl na barový stoličce přímo před ním.Usmívali se na sebe.Bohužel Kenichi neviděl to, co já.Tu bolest v očích.Znal jsem jí moc dobře.Zvedl jsem se od stolu a zamířil k baru.Kenichi na mě něco volal a mě to v tu chvíly bylo opravdu jedno.Přišel jsem až k baru a v momentě, kdy se na mě barman podíval s tím, že se mě chce zeptat, co si dám nahnul jsem se přez bar, chytil ho za košily, přitáhl ho k sobě a políbil ho.Když jsem se odtáhl mrkl jsem na něj a pohledem malinko uhnul k chlápkovi sedícímu na barové stoličce.Děkovně se usmál a chytil mě za ruku, kterou jsem měl položenou na baru.
,,Ozvy se jestli to nepomůže " zašeptal jsem mu.
,,Proč to děláš ?? " podíval se na mě.Byl opravdu hezký.Hnědé vlasy a oči.Milý úsměv a vůbec mu nechyběla roztomilost.
,,Znám tvojí bolest " usmál jsem se.
,,Ale..." začal znovu mluvit a tak jsem ho přerušil dalším polibkem.
,,Měj se " naposledy jsem mrknul a vrátil se ke stolu za Kenichim...
,,Máš nějakou práci nebo zajdeme ke mě ?? " zeptal se mě Kenichi když jsme vyšli z baru.
,,Už jsem ti řikal, že jsem natrženej..." podíval jsem se na něj.
,,Ale vykouřit mi můžeš ne ?? " mrkl.Usmál jsem se.S Kenichim to bylo jiný.Nešlo o povinost, o peníze dokonce ani o mileneckou lásku tohle je naše forma utěšování.Po těžkym dni se sejdeme dáme si pár drinků a zůstaneme spolu až do ráno.Víme, kde jsou hranice...
Když jsem se probudil Kenichi už byl pryč.To znamenalo jediné.Jeho milenec se vrátil.Kenichi je nadhazovač.Nebo alespoň býval než potkal Kaiena.Je to chlápek ze kterýho jde na první pohled strach a jsou z něj cítit peníze.Kenichi se s ním schází už dva roky.Ale abych se vrátil k tomu nadhazovači.Kaien je jediný, kdo má podle Kenichiho možnost strčit mu péro do zadku.Oblíkl jsem se a zamířil do nemocnice...
,,Pořád mě nenávidíš ?? Pořád mnou opovrhuješ ?? Pořád chceš zapomenout ?? Pořád to nedokážeš příjmout ?? Pořád se nehodláš probudit ?? " seděl jsem na židly vedle postele a díval se na něj.Vypadal tak jako vždycky.Chytil jsem ho za ruku.
,,Omlouvám se, že jsem ti zničil život...omlouvám se, že jsem se do tebe zamiloval...omlouvám se, že si mě potkal...omlouvám se, protože poslední dva roky je to jediný, co můžu dělat.Nakonec by si ses přece jen mohl probudit..." pustil jsem jeho ruku.V životě mi nikdo neublížil tak jako on a já ho i tak miluju což mě nehorázně štve.Ten člověk ležící na nemocniční posteli se jmenuje Shun Hotaru.Poznal jsem se s ním před 11 lety na nižší střední...nakonec jsem se do něj zamiloval.K mojí smůle mě odmítal jak se dalo.Několikrát mi řekl, že jsem zasranej teplouš a nemám právo na život.Ubližoval mi, nadával, nechal mě zmlátit, znásilnili mě pro něj a já ho i přesto všechno nedokážu přestat milovat.Vytrpěl jsem pro něj opravdu hodně...
Když mě přepadli poprví bylo mi 13 bylo to chvíly potom, co si lidi začali všímat, že se chovám jinak.Bylo to pár dní potom, co jsem si přiznal, že jsem gay.Přepadli mě cestou z knihovny...to bylo poprvé, co jsem tam měl něčí prsty.Jediné, co jsem tenkrát udělal bylo to, že jsem brečel a křičel o pomoc.Shunova parta mi dělala ze středoškolskýho života celkem peklo.Nadávali mi, schovávali mi věci, jen tak si do mě bouchli a psali urážlivý vzkazy.Časem jsem přestal brečet a bohužel jsem si taky uvědomil, že Shuna miluju.V 16 jsem se mu přiznal.Odmítl mě ve velkým stylu.Po škole si na mě s partou počkal a pak se díval jak mě jeho kamarádi mlátí.Tenkrát jsem si myslel, že bude konec jakmile moje tělo příjde o trochu krve, ale nic takovýho se nestalo.Zmlácenýho mě začali svlíkat.Strašně se tomu smáli.Nechal jsem to být, protože jsem si myslel, že mi oblečení ukradnout a odejdou.Další omyl.Když jsem nahý ležel na zemi a snažil se rukama schovat alespoň kus nahé kůže Shun, který se doteď jenom díval promluvil ke své partě : ,,Můžete se na něm klidně vystřídat " poté rozhodil rukama a odešel.Oni to samozřejmě udělali.Byli čtyři a měli daleko větší sílu než já.Křičel jsem, házel sebou, ale stejně to nepomohlo.Když se do mě udělal už třetí z nich zatímco další dva mě drželi a poslední z nich mi cpal svůj penis do pusy zaslechl jsem blížící se kroky.Nejdřív mě napadlo, že je to Shun, ale pak jsem sám sebe okřikl za to jak jsem naivní.
,,Hej, co to děláte ?! " zakřičel na ně ten, kterému patřily ty kroky, které jsem slyšel.Nedokážu ani popsat jaká to byla tehdy úleva.Překvapilo mě když všichni čtyři utekli.
,,Ahoj, jmenuju se Kenichi Masao " klekl si na kolena a usmál se na mě.Rozbrečel jsem se...
Nikdy nezapomenu na ty modrý oči, kterýma se na mě díval a nikdy nezapomenu to, co pro mě udělal.Bez otázek mě vzal k sobě domů, poradil mi jak ze sebe dostat všechno to sperma, 3 dny se o mě staral a i poté, co jsem od něj odešel mě nikdy neopustil.Stal se z něj můj nejlepší přítel.Svým způsobem ho taky miluju, ale je to láska jiná.Láska dvou přátel.On, Hayato a když má dobrý den tak i Kaien jsou jediní koho mám...
Poté šlo všechno do háje.Odešel jsem ze školy a začal pracovat jako prostitut.Mimochodem jsem zjistil taky to, že Kenichi dělá to samé, co já.Přiznal jsem se rodině, která mě později zavrhla a proto jsem se odstěhoval k Hayatovi, protože Kenichi měl v té době 4 spolubydlící...
Večer před 2 lety jsem šel jako normálně z práce když mě někdo zatáh do uličky.Byl jsem ticho.Nevydal jsem ani hlásku.Přirazil mě ke kamený zdi a začal mi se skloněnou hlavou svlékat kalhoty.Neviděl jsem mu do obličeje.Slyšel jsem ho jen dýchat, ale bylo jasný, že je to chlap.Nadrženec !!
,,Až budeš tak mě oblíkni " poprosil jsem ho.Zarazil se.Jeho ruce přestali rozepínat pásek a na pár vteřin ani nedýchal.
,,Okej jestli chceš můžu klidně křičet " zasmál jsem se po chvíly ticha.Zvedl ke mě hlavu a než jsem se nadál dívali se na mě tmavě šedé oči, přesně ty jaké má Shun.Bylo to jako facka.Okamžitě mě to probralo.Strčil jsem ho něj a začal utíkat.Celou tu dobu, co jsem běžel jsem se modlil ať někoho potkám.Chtěl jsem od někoho zachránit.Doběhl jsem až ke staveništi než mi došel dech.Rozhlídl jsem se a snažil nadechnout.
,,Miki ?? " zarazil jsem se jakmile vyslovil moje jméno.Zněl přesně jako Shun.Rozhlídl jsem se a zalapal po dechu když ho moje oči našly.Stál naproti mě.V měsíčním světle vypadal nádherně.
,,Miki chci si s tebou promluvit " zavolal na mě.Zakroutil jsem hlavou a znovu se rozeběhl.Při běhu jsem se snažil vyndat si z kapsy telefon což nebylo nic lehkýho.Vyndal jsem telefon a snažil se najít Kenichiho.To mě bohužel donutilo spomalit a tak přesně v momentě, kdy jsem zmáčkl zelené sluchátko mě Shun doběhl a povalil na zem.Telefon odletěl na místo, kam jsem nemohl dosáhnout.Sedl si na mě a ruce mi přitiskl k zemi.
,,Nech mě !! Pusť mě !! Slez !! " křičel jsem a všelijak sebou házel.
,,Miki...omlouvám se " zašeptal.Obličej dal blíž k mému.Cukl jsem sebou.
,,Bojíš se mě Miki ?? " cítil jsem jeho dech na obličeji.Chtělo se mi brečet i přesto, že jsem si slíbil, že on už mě nerozbrečí.
,,Miki...Miki...Miki " začal opakovat moje jméno.
,,Pomoc !! Pomoooooooooc !! " rozkřičel jsem se.
,,Nenávidíš mě ?? " zeptal se.Zmlkl jsem.Cože ??
,,Prosím...Prosím nech mě být " začal jsem brečet.
,,Já...já tě..." podíval se mi do očí.Lekl jsem se toho, co chtěl říct a nebo vůbec nechtěl.Nakonec nic neřekl.Odtáhl se a než jsem cokoliv postřehl svalil se na zem vedle mě.Vytřeštil jsem oči a zalapal po dechu...Když jsem se poté vzpamatoval znovu se na mě dívali ty modré oči.
,,Tvůj rytíř je tady " usmál se na mě Kenichi a natáhl ke mě ruku.
,,Co to kurva...?? " Shun se začal zvedat ze země a v tom jsem si všiml Kaiena stojícího nad ním s železnou tyčí v ruce.To bylo poprvé, co jsem Kaiena viděl.Kenichi mi pomohl na nohy.
,,Co si myslíš, že děláš ty sráči ?! " rozkřičel se Shun na o hlavu většího Kaiena.Kaien se znovu napřáhl.Začali se prát.
,,Promiň..." Kenichi mě k sobě přitáhl.
,,Co to děláte ?! " zakřičel jsem.
,,Jedině takhle to skončí " zašeptal mi do ucha Kenichi a uvěznil mě ve své náručí.Začali se prát.Kaien naštěstí odhodil tyč...Všude bylo hrozně moc krve.Kaien i Shun měli zakrvácený obličej.
,,Dost !! Přestaňte !! " vytrhl jsem se Kenichimu a rozeběhl se mezi ty dva.Kaien si mě všiml první.Vyplivl krev a když jsem se k nim přiblížil vší silou mě odstrčil.Letěl jsem až na silnici.Kenichi zakřičel.Zvedl jsem oči a všiml si přijíždějícího autobusu.Instinktivně jsem dal ruce před obličej a zavřel oči.A ve chvíly, kdy začali skřípat brzdy mě někdo znovu odstrčil.Tentokrát ze silnice.Rána, která se poté ozvala bylo hrozně hlasitá.Ležíc na chodníku jsem zvedl hlavu abych se podíval, co se to vlastně stalo a zjistil jsem, že ten, kdo mě vystrčil ze silnice byl Shun.Shun, který ležel pod kolama autobusu.Rozkřičel jsem se...
Od té doby je v kómatu.Možná jsem úplný hlupák, ale to, co udělal mě hrozně překvapilo.Po všech těch letech ponižování a rvaček skočil pod autobus aby mě zachránil.Řidič si ho tenkrát nevšiml jen proto, že nesvítili lampy...Všechno se to seběhlo hrozně rychle....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama