1 Kapitola

1. března 2016 v 6:44 | Sabi |  Ovládat oheň
,,Uteč !! Dělej uteč !! " křičela ubrečená žena na svého skoro dospělého syna.
,,Nenechám tě tady mami !! " jeho vlasy svítily jasně červenou barvou a u očí to nebylo jinak.Díval se s nima na svou matku.Krvácela a plakala.Za hromadou kamení za kterou byly schovaní se ozývaly výbuchy a jiné rány.Sebastian naposledy objal a políbil svou matku.
,,Brzo se uvidíme !! " zamávala mu když utíkal.Přesně ve chvíly kdy se jí na tváři objevil úsměv si před ní stouply dva ozbrojení muži.Usmívala se i když vyděla letět kulku.A usmívala se dál když se kulka zastavila v jejím břiše.Ještě jeden jediný poslední úsměv před tím než zemře.Jeden poslední...
Sebastian utíkal jak nejrychleji uměl.Do očí se mu draly slzi a v uších se ozývaly výstřely.Běžel dál.Ulevilo se mu až když se mu povedlo bez zranění vyběhnout z města.Se slzama v očích si lehl do trávy a propukl v pláč.
,,Proč ?? Kruci proč ?? " křičel a přitom několikrát rukou praštil do země.
,,Protože je válka !! " odpověděl mu klučičí hlas.Sedl si, utřel si oči a neznámého si prohlédl.
,,Nejsi odsud, co ?? " zeptal se ho kluk.
,,Ne jsem z města " stoupl si a oprášil se.
,,Myslel jsem si to...děcka od nás jsou na tohle zvyklý...nikdy by neutíkaly...nejsou to srabi !! " zasmál se a prohlídl si Sebastiana.
,,Tím chceš říct jako co ?? Že já jsem srab ?? " přiběhl Sebastian k neznámému a chytil ho pod krkem.Ten se jen usmál.
,,A, co když jo ?? " bavil se při pohledu na Sebastianův naštvaný obličej.Úsměv mu zmizel když ho Sebastian pustil a beze slova ho obešel.
,,Kam jdeš ?! " zavolal za ním.
,,Zpátky domů !! " odpověděl aniž by se otočil.
,,Sám ?? " zavolal za ním znovu neznámý.Sebastian mu neodpověděl jen mu při cestě zamával.Ruku dal dolů a v ten okamžik přiletěla na strom ohnivá koule a strom začal hořet.Sebastian zamrkal.Jen pro jistotu jestli viděl dobře.Otočil se a uviděl ho.Stál tam a kolem rukou mu plál oheň.Ve stejnou chvilku udělaly oba krok v před.Zachvilku už před sebou stály a dívaly se jeden druhému do očí.
,,Tvé chování neodpovídá tvému věku " zasmál se neznámý.
,,Jak můžeš vědět kolik mi je ?? " oplatil mu Sebastian a z kapsy vyndal zapalovač.Neznámý se na něj udiveně podíval hned potom, co škrtl a v dlani se mu objevila ohnivá koule.Stály dál každý na svém místě a zíraly jeden na druhého.
,,Jakto, že máš tu samou schopnost, co já ?? " zvýšil mírně hlas neznámý.
,,Umím oheň ovládat, ale neumím ho vytvořit tak jako ty...mimochodem jsem Sebastian a ty jsi...?? " dal ruku v pěst a ohnivá koule zmizela.Neznámý udělal vteřinu na to to samé.
,,Hiroki !! " usmál se o něco mileji než před několika minutami.
,,Pojď vezmu tě k sobě " chytil Hiro, Sebastiana za ruku a táhl ho do lesa.Přivedl ho na místo přesně ve středu lesa.Napravo od nich stála menší chaloupka a nalevo hořel oheň v ohništi.
,,Opravdu u tebe můžu zůstat ?? " zeptal se ho.Hiro přikývl a znovu ho chytil za ruku, které se Seb předchvílý pustil.Zavedl ho kousek od místa jejich tábořiště.K řece.V samém středu byl obrovský vodopád, který Seba okamžitě zaujal.
,,Naše koupelna " zasmál se Hiro...
O dva roky později :
Gabriel a jeho starší bratr Adrien stály uvnitř stanu.Adrien měl před sebou rozhodnutí svého života.Dobro nebo zlo.Zlo nebo dobro.Zatímco Gabriel zůstává na straně dobra Adrien se pořád nemůže rozhodnout.Před hodinou za nimi přišly muži, co si říkají ,,temní strážci,, a trvaly na přestupu Adriena k nim.
,,Opravdu chceš přejít k nim ?? Oni jsou zlo !! " ptal se Gabriel svého bratra Adriena.
,,Řídím se srdcem a to mě tam táhne..." usmál se na něj.
,,Nemusíš s těma chlapama nikam odejít !! " chytil ho za ruku.
,,Jenže já chci !! " odbyl ho.
,,Bojovat na straně zla a zabít lidi, co jsou nejspíš už mrtví...pomsta tě úplně oslepyla !! " zakřičel na něj Gabriel.
,,Chci tě ochránit !! " odpověděl mu tak jako vždicky.
,,Ochráníš mě když zůstaneš se mnou...prosím nechoď !! " snažil se mu to ještě rozmluvit.
,,Promiň bráško, ale to už nejde...už jsem se rozhodl " odcházel ze stanu.
,,V tom případě už nemám bratra " zašeptal Gabriel.
,,G-Gabrieli..." podíval se na něj Adrien ,,Vím, že to bolí, ale i když teď už ani jeden nemáme bratra takhle jizva mi vždicky připomene, že jsem nějakýho měl " usmál se Adrien na Gabriela a ukázal na svou jizvu, co má přez celé oko.Udělal mu jí Gabriel když zjistil, že má taky schopnosti.Ještě jednou se usmál, objal svého mladšího bratra a odešel ze stanu.Gabriel vyběhl za ním, ale už jen viděl jak odchází.Napadlo ho za ním zavolat, ale nakonec to neudělal.Stál před stanem a do očí se mu hrnuly slzy.Přišel o bratra.Byl jediný kdo mu na světě zbyl.Nikoho už nemá.Natáhl ruce k nebi a na něm se okamžitě objevily blesky.Různě barevné a celkově každý jiný.Chvíly si takhle pohrával s nebem než zalitoval toho všeho, co řekl a udělal a rozeběhl se za ,,strážci,, a Adrienem...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama