1 Probuzení do reality

1. března 2016 v 5:56 | Sabi |  Trosečníci
Praskání ohně, houkání sov, šustění trávy.Tohle všechno zaslechl v momentě, kdy se probudil.Nechal však oči zavřené a snažil se přijít na to, kde je.Tělo ho studělo a byla mu zima.Tohle určitě nebyl jeho pokoj a určitě ani žádná jiná místnost.Otevřel oči.Hezky pomalu jakoby se bál toho, co uvidí - i když to vlastně byla pravda.Bál se.Svýma velkýma modrýma očima se podíval okolo sebe a jediné, co viděl byla tma.Pohnul prsty a v momentě, kdy v ruce stiskl písek si uvědomil skutečnost, že letadlo spadlo.Nebyl to sen.Zvedl se do sedu a nadechl se.Začínal trochu panikařit.Ještě jednou si prohlídl prostor okolo sebe přičemž mu vítr rozfoukal dlouhé blond vlasy a společně s tím se znovu ozval zvuk šustící trávy.Pár metrů od místa, kde se probudil zahlédl oranžové světlo.To bude oheň napadlo ho.S menšími obtížemi se postavil na nohy a vydal se směrem k ohni.Kde je oheň tam musejí být i lidé ne ?? Sám se určitě nerozdělal.Nebylo to daleko takže oheň viděl jakmile udělal pár kroků.Po dalších několika krocích zahlédl stín.Někdo u toho ohně seděl.Čím blíž byl tím víc se mu dařilo stín rozeznávat.Najednou se cítil šťastný nebo alespoň šťastnější od doby, co nastoupil do letadla.Když byl natolik blízko aby poznal, že osoba sedící u ohně má na sobě mikinu s kapucí rozeběhl se.Je to on !! Celý šťastný se rozeběhl k ohni.Tak moc se o něj bál.Usmál se a natáhl ke stínu ruku.
,,Sasori !! " vykřikl a zastavil se.
,,Takže už si se probral " poznamenala osoba sedící na kusu dřeva a zvedla hlavu.Tohle není Sasori !! V duchu se okřikl jak pitomej je.Naivně doufal, že u ohně sedí Sasori a s tím svým úsměvem na něj čeká.Mýlil se.Osoba před ním se rozhodně neusmívala a celkově nepůsobila vůbec mile.Když se mu podíval do obličeji první, co uviděl byli obrovské kruhy pod tmavě černýma unavenýma očima.Vlasy měl stejně tmavé barvy a možná o něco delší než on sám.Nebyl jako Sasori.Sasori...Představil si jeho smějící se obličej ve své mysli.Zavřel oči a vybavil si jeho hlas.Volal ho.Chtěl na něj taky zavolat, ale uvědomil si, že Sasori tu není.Není tady...Nikdy už ho neuvidí.Nikdy už ho neuvidí.Nikdy už...opakoval mu hlas v hlavě a nutil tím Deidaru aby si uvědomil, že je konec a jeho život tady skončil.
Nikdy už neuvidí Sasoriho došlo mu a v očích se mu objevily slzy.Klesnul na koleno a podíval se na nebe.Bylo mu úplně jedno, že brečí před nějakym divným chlapem - což usoudil podle jeho hlasu, protože ten žensky rozhodně nezněl.
,,Doprdele !! " bouchl pěstí do písku a zamrkal.Brečel opravdu hodně a i když se za to styděl nebyl na stud čas.Teď, zrovna teď se chtěl vybrečet.
,,Doprdele !! " zakřičel a podíval se do země.Do písku.Kdyby nebyla tma možná by i viděl dopadat svoje slzy.
,,Rád bych kdyby si teď přestal brečet a pohlídal tábor...chci se prospat než začne svítat " vyrušil ho hlas muže s kapucí.
,,Hlídat tábor ?! " zeptal se trochu vztekle a utřel si slzy.
,,Chci si na chvíli lehnout " skrz oheň se na Deidaru podíval.Z toho prosebného výrazu mu přeběhl mráz po zádech.Přikývl a znovu si utřel oči.Neznámý se zvedl ze svého místa a lehl si k ohni z druhé strany.Usnul okamžitě.Deidara se při pohledu na jeho unavenou tvář zamyslel : Je možný, že čekal až se proberu ?? Zakroutil hlavou.Ne určitě ne , proč by se staral o někoho koho nezná ?! Přesvědčoval se, že nespal jen proto aby věděl, že je v pořádku.Nechtěl aby to tak bylo.Nerad lidem něco dlužil...
Několik kilometrů od tábora Deidary a neznámého :
Ve stejný čas :
,,Hej je tady někdo ?! Hej vylezte !! " opakovaně vykřikoval naštvaný mužský hlas.
,,Drž hubu !! Nikdo tady neni !! " okřikně ho další mužský hlas.Hlubší trochu nakřáplý a pořádně naštvaný.
,,Alespoň něco dělám narozdíl od Depresáka !! " rozčíleně ukáže na osobu sedící ve tmě na zemi.Nebo spíše ukáže do míst, kde si myslí, že osoba sedí.
,,Jmenuju se Sasori !! " vyštěkne.
,,No jasně mě je to jedno...nevíte někdo jakym směrem spadlo to letadlo ?? " podívá se do ustupující tmy.
,,Rozpůlilo se už za letu takže jestli ho chceš posbírat máš smůlu " tiše se zasměje mužský hlas.Muž, kterému hlas patří je se vším smířený.Nepanikaří a vlastně ani neví jestli se mu chce domů.
,,Tak víš kam ty kusy spadli nebo ne ?! " zakřičí na něj.
,,Jestli jsem to dobře spočítal tak ta polovina ve který jsme byli my spadla tak 5 až 10 kilometrů od tohodle místa a ta druhá je na druhý straně ostrova " řekne klidně.
,,Jak můžeš vědět, že jsme na ostrově ?? " zeptá se hlas, který patří Depresákovi jak ho další z mužů pojmenoval.
,,Kde jinde by jsme byli...z dálky slyšim šumět moře, šustí tu tráva a všude okolo nás je písek tak, kde podle tebe jsme ?? " muž domluví a usměje se.To, ale nemůže nikdo vidět, protože jsou ještě pořád pohlceni tmou.
,,Zachvíli bude svítat " oznámí všem muž s hlubokým hlasem.
,,Eh ?? " zahučí osoba vedle něj.
,,Tma pomalu mizí " zamumlá.
,,Noo bezva jsem tu se samýma psychopatama !! Ku*va dal bych si něco silnýho !! " zanadává ten o, kterém by se dala mluvit jako o psychopatovi spíš než o zbytku lidí ze skupiny a plácne sebou do písku.Přičemž tiše nadává.
,,Du spá tak držte všichni huby !! " rozkáž všem ještě a otočí se na bok...

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama