Clementine McKenzie

3. března 2016 v 1:27 | Sabi |  Family is power
Cihlovým domem s červenou střechou se rozezněl zvonek.Mladík se sluchátky na uších však zvonění přez hlasitou muziku neslyšel nebo se tak alespoň tvářil a dál se věnoval svým činnostem.Svému nic nedělání.Dveře nakonec otevřela žena v nejlepších letech a poté zůstala bez hnutí zírat na dva muže v oblecích.
,,Dobrý den paní McKenzieová " promuvil starší z muží na jehož očích nebyli černé sluneční brýle jako tomu bylo u mladšího kriminalisty.
,,Dobrý den pánové " víc otevřela dveře a pozvala oba muže dál.Dovedla je až do obývacího pokoje a tam je usadila.Poté, co jim přinesla kávu se posadila na pohovku naproti nic a zhluboka se nadechla.Už u dveří i byla téměř jistá o co v rozhovoru, který bude následovat půjde.
,,Jde o Vašeho manžela " řekl mladší z mužů.Věděla to.Vždycky je to Oliver.
,,Co je to tentokrát ?? " zeptala se zcela odevzdaně.
,,Nevypadáte překvapeně " podotkl starší z mužů.
,,Olivera a jeho eskapády řeším už pěknou řádku let.Má zase někde děcko nebo se snad zase nějaká z jeho milenek chtěla zabít ?? " tohle byl jen malý výčet toho kvůli čemu za ní policisté chodili.
,,Nic z toho...Váš manžel zemřel.Spíše si teda myslíme že byl zavražděn " začal jeden a doplnil ho druhý.
,,To myslíte vážně ?? " zamrkala.Tohle nečekala.
,,Dneska brzy ráno ho našel jeho právník v jeho hotelovém pokoji.Možná se mstila jedna z těch milenek o kterých jste mluvila.Vše je v šetření.Během něhož jsme zjistili, že má Váš manžel několik nemanželských dětí.Víte o tom něco ?? " zeptat se museli i přesto, že to kriminalistům nebylo dvakrát přijemné.
,,Ano vím o tom.Nezlobím se na něj.Jedno jeho dítě znám už od malička a je to úžasný chlapec " pousmála se při pomyšlení na Leviho.
,,Omlouváme se, že jsme Vám to museli oznámit takto, ale bylo nám řečeno, že s manželem žijete roky odděleně " snažili se oba dva co nejvíce soucítit se situací i když věděli, co byl Oliver McKenzie zač.
,,Bude to ve zprávách ?? " zajímalo jí ze všeho nejvíc.Oba přikývli.
,,Věřím, že víte jak tohle funguje " řekl starší.
,,Dobře tedy...musím to říct svým synům pokud dovolíte " ukázala ke dveřím.
,,Samozřejmě " vydal se k nim starší.
,,Ostatní týmy to říkají zbytku rodiny " pousmál se mladší.
,,Co tím chcete říct ?! My jsme jeho jediná rodina !! " zarazila se.Starší z policistů si hlasitě povzdechl a zamumlal si pod vousy nadávku určenou mladšímu kolegovi.
,,Máme za úkol oznámit smrt pana McKenzieho každému, kdo s ním má něco společného aby tím nebyl informován ze zpráv nebo jakýchkoliv jiných médií " vysvětlil starší a podíval se na mladšího káravým pohledem.
,,Takže i všem těm jeho milenkám..." zašeptala sklesle.Byla to další z podpásovek, které od něj po celé jejich manželství dostávala.
,,Děkuji, že jste mi to řekli " pousmála se a vyprovodila policisty z domu.Při cestě zpět se místo do pokoje za svým nejmladším synem Sebastianem vydala na terasu.Tam se opřela o zábradlí a zahleděla se do dály.Na budovu tyčící se uprostřed města.Na budovu na níhž je vidět ze všech koutů města.Na budovu McKenzie Industries.Hlasitě se rozesmála.
,,Jsem volná " smála se a smála až se ze smíchu stalo něco zcela jiného.Z hysterického smíchu se stal ještě zoufalejší pláč a Clementine se sesunula k zemi.Tvář si vložila do dlaní a hystericky plakala.
,,Olivere !! Olivere ty hajzle !! J-jak si...Olivere !! " křičela plná pocitů.Byla volná.Po všech těch letech má konečně klid.Už nikdy nemusí mít strach.Škoda, že se toho nedožil její nebohý otec.Její otec nenáviděl jejího manžela.Stejně tak jako se nenávist po letech strávených s ním objevila i u Clementine ta kterou k němu choval její otec byla o něco silnější.Oliver ublížil jeho jediné dceři a on jí nedokázal ochránit.Roky se díval jak Clementine podvádí, zesměšňuje před celým městem a nechává jí uvadat.Už po 3 letech manželství vypadala jeho dcera jako úplně jiný člověk.Byla hubená její vlasy se neleskly tak jak si pamatoval a úsměv, kterým ho obdarovávala nebyl šťastný.Jediné chvíle, kdy se v manželství Clementine dalo mluvit o štěstí byli ty ve kterých byla se svými dětmi...

Po deseti minutách pláče se zvedla ze země, upravila si oblečení a vyrazila si do spodní koupelny umít obličej a učesat si vlasy.Musela to říct Sebastianovi.Než se vydala nahoru po schodech podívala se na nástěnné hodiny.Bylo přesně 11 hodin a 5 minut.Opravdu příhodný den pro rodinný oběd.
Vyšla schody a zaklepala na dveře pokoje.Sebastian přišel otevřít skoro okamžitě.Mírně jí to překvapilo.
,,Něco se..?! " zarazil se v půli věty.Rudé oči jeho matky a snaha zakrýt to falešným úsměvem už samy o sobě znamenaly že ano.Něco se děje nebo stalo.Tak či tak Sebastian z toho neměl dobrý pocit.
,,Byla tady policie " pousmála se na něj matka a snažila se vypadat co nejvíce v klidu.
,,Co chtěli ?? " ustoupil ode dveří aby se jeho matka mohla posadit a sundal si sluchátka, která následně položil před klávesnici na psací stůl.
,,Tvůj otec je po smrti " samotnou jí překvapilo jak klidně to řekla.Sebastian se posadil na postel.
,,Aha...super " pokrčil rameny.
,,Jak super ?! Byl to tvůj otec !! " žasla nad jeho reakcí.
,,Promiň, že se z toho hned nesesypu, ale ten chlap pro mě byl cizí člověk.Někdo o kom jsem četl v novinách a vídal ho v televizi.Žijeme tu 12 let a za tu dobu tu byl asi dvakrát !! Sakra ten chlap ani nevěděl kolik mi je...ke 13 narozeninách mi koupil auto !! " v očích se mu objevili slzy.Clementine svéh syna objala.Nebrečel, protože byl smutný nebo snad proto že otce miloval, ale čistě protože měl vztek.Vztek na muže, kterého nikdy pořádně nepoznal.Na muže, který měl radši náhodné ženy než tu svou a své děti...

Poté, co přestal brečet a otřel si slzy se na matku šibalsky usmál.
,,Nejlepší den pro rodinný oběd " i když věděla, že on ví že ona onesdílí jeho nadšení usmála se na něj.Než odešla z pokoje prohlédla si svého dospělého syna od hlavy k patě, aby za dveřmi mohla zavzpomínat na dobu, kdy byl malý.Vykulená očka, buclaté tváře a rozkošný úsměv.Tahle doba je již nenávratně pryč.Na mysli jí, ale přišla ještě jedna vzpomínka.Vzpomínka poměřně nedávná.Bylo to před 5 lety, kdy se jí nejmladší syn Sebastian rozbrečel v náručí poté, co se doprohlížel v zrcadle.Křičel, že nechce vypadat jako on a vykřikoval nadávky, které by od svého syna neočekávala.Ze všech tří mu byl nejvíce podobný a hnusil se proto několik let sám sobě.Celou pubertu se snažil vypadat a chovat tak aby ho lidi nepřiřazovali k jeho otci.Krátce po 16 narozeninách si proto nechal propíchnout levé obočí, obě uši, potetovat pravou ruku a odbarvil si vlasy na blond.Od té doby barvu vlasů nezměnil...

Sebastian byl Oliverovi nejvíce podobný.
Erik měl nejvíce podobný hlas.
William nejvíce odpovídal jeho standartům.Byl chytrý, pohledný a krom rodiny a přátel dost nelítostný.

Clementine sešla dolů a dala se do přípravy oběda...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama