Eternellement 1

1. března 2016 v 5:47 | Sabi |  KakaIru
Rok 2012...a asi jsem byla trochu v depce
,,Sensei !! " vykřikla Usagi.Během celého boje si to nechtěla připustit, ale teď když viděla dopadající tělo svého senseye probrala se.Do očí se jí natlačily slzy když se na osobu ležící na zemi podívala.Usmívala se.
,,Konečně zase uvidím starouše " zašeptal tichý hlas Usaginy mistrové.Usagi odrazila útok svého protivníka a rozhlédla se.Nepřátelé stojící naproti ní jí teď bránili v tom aby pomohla své učitelce.Podívala se na ní znovu a i když to bylo jen koutkem oka všimla si jak moc krvácí.Byla znovu na nohou, ale proti tolika nepřátelům neměla šanci vydržet dlouho.Připravila se na to sejmout všechny tři jednou ranou.
,,Rasengan !! " ozvalo se a následovala rána.
,,Konohamaru-sama !! " podívala se na osobu stojící před sebou.Zamával jí zatímco v druhé ruce měl připravený další rasengan.
,,Děkuju " lehce se poklonila.
,,Postarám se o to...jdi !! " rozkázal jí a rozeběhl se vztříc nepřátelům.Usagi se rozhlédla aby našla svého senseye.Když se tak stalo akorát její učitelce prošel nůž břichem.Vyplivla krev.
,,Mikoto-sensei !! " vykřikla znovu a rozeběhla se.Když přiběhla její učitelka už ležela na zemi a všude byla krev.Klekla si vedle ní a už se nedokázala ubránit slzám.Brečela tiše a její slzy dopadali na červeně se zbarvující oblečení jejího mistra.
,,Proč pláčeš ?? " zeptala se šeptem a s úsměvem, který zdědila po svém otci.Stejně jako on se dokázala usmát jen když zavřela oči.
,,Protože umíráte Mikoto-sensei !! " okřikla Usagi svého učitele.
,,Kdyby tohle viděl starouš asi by mě okamžitě dorazil...nebylo jich na mě moc " znovu se pousmála ,,Když o tom tak přemýšlím šest let uteklo docela rychle.Je mi líto, že nedokážu dodržet slib tati " podívala se k nebi a v očích se jí zalesklo.
,,Nemluvte Mikoto-sensei !! Prosím zůstaňte v klidu než dorazí nějaký lékařský ninja " poprosila ji.
,,Cítím jak ze mě vyprchává život..." zavřela oči a pak je zase otevřela.
,,Sensei vy nemůžete umřít !! " zakroutila prudce hlavou a zakřičela : ,,Kde je sakra nějakej lékařskej ninja ?! " s tím stiskla ruce v pěst.
,,Usagi seš hlučná " upozornila ji umírající sensei ,,Nečekala bych, že umřu takhle mladá...heh tolik věcí jsem nestihla...Usagi seš moje nejnadanější studentka " usmála se na svou oblíbenkyni ,,Jednou budeš mnohem silnější než Maiya...tomu já věřím " přiznala.
,,Ale Maiya je Uchiha !! " utřela si slzy.
,,To nic neznamená...Usagi slib mi pár věcí " natočila k ní hlavu.
,,Cokoliv !! " přikývla.
,,Slib mi, že budeš nosit květiny...a mohla by si někdy nějaký donýst i staroušovi.Slib mi, že se postaráš o Nagata.Slib mi, že jim to řekneš ty a doufám, že se konečně usmíříš se Shiichim " usmála se i když jí to jak si Usagi všimla působilo hroznou bolest.
,,Dobře...slibuju Mikoto-sensei !! " přikývla.
,,Usagi...vykvetla si.Vykvetla si a je z tebe překrásná květina.To s Nagatem myslím vážně.Bude potřebovat tvojí sílu.Stejně jako starouš bych si přála aby jste se o sebe starali a pomáhali si...už to nebude dlouho trvat " podívala se zpět na nebe.
,,Sensei..." zašeptala.
,,Usagi...poslouchej své rodiče.Já staroušovi dala pořádně zabrat a teď mě to dost mrzí.Víš byl to úžasnej člověk...škoda, že jsem s ním nemohla být déle.Naučil mě všechno, co umím a já se to snažila předat vám třem.Věřím, že se z vás stanou úžasní shinobi " ztěžka mrkla na svou konoichi.Na dívku s tak světle blonďatými vlasy jako má její matka a s očima tmavýma jako její otec.Když Usagi poprvé viděla mohlo jí být tak 5.Byla tak strašně roztomilá.Z těch tří jí nejvíce přirostla k srdci.
,,Bojíte se, sensei ?? " zeptala se.
,,Těším se...všechno mě tak strašně bolí.Chtěla jsem umřít jinak " pousmála se a podívala se znovu na nebe ze kterého nedokázala odtrhnout oči.
,,Těšíte se ?? " zamrkala.
,,Usagi všechny pozdravuj, hlavně Nagata a toho blbce Sarutobiho...řekni mu, že mě mrzí, že nám kazím plány a...a...vždiť víš " usmála se.Zavřela oči a uviděla dva obličeje.Obličej svého otce a obličej svého milovaného, kterému neřekla jinak než Blbec Sarutobi.A pak jak už to bývá se jí v několika vteřinách promítl celý její né moc dlouhý život.Její první vzpomínka je na sharingan.Nakláněl se nad ní a poté, co se přestal usmívat a otevřel oči uviděla ho.Vzpomínek neměla zas tak mnoho.Promítala si v hlavě jak jí její otec trénoval.Jak chodila s otcem s květinami na hřbitov k jeho přátelům.Viděla ho jak sedí a čte si knížku.Viděla ho s maskou na obličeji...Když zmizeli vzpomínky na jejího otce objevili se vzpomínky na její lásku.
,,Blbče..." zašeptala a po tváři jí stekla slza.Jedna jediná a v jejím životě i poslední slza.
,,Sensei !! " vykřikla Usagi a pustila se znovu do pláče ,,Mikoto-sensei..." chytila svou učitelku za ruku a přez vodopád slz se usmála.
,,Sbohem sensei " řekla, pustila senseyinu ruku a zvedla se ze země.
,,Nagatooooooooo !! " rozkřičela se.Přez slzy skoro neviděla.Zakřičela znovu a doufala, že jí Nagato slyší.Zafoukal vítr a někdo se objevil vedle ní.
,,Usagi ?? " zeptal se potichu Nagato stojící po její pravici.Podívala se na něj.Když jí uviděl vytřeštil oči.
,,Mikoto-sensei..." zašeptala s očima plnýma slz.Nagato se rozhlédl.Uviděl ženu ležící v kaluži krve se zavřenýma očima a lehkým úsměvem.Pod zavřeným pravým okem se jí leskla slza.
,,Sakra !! " zaťal ruce v pěst.Věděl, že nemůže brečet před Usagi a tak zatlačil slzy a podíval se na ní.
,,Je mi to líto Usagi..." řekl nakonec a přitiskl jí k sobě.Ještě víc se rozbrečela.Stáli uprostřed bojiště a objímali se zatímco kolem nich bojovali ostatní shinobi v čele s Konohamaru Sarutobim kandidátem na Hokageho a pravou rukou stávajíco Hokageho Shikamaruem Narou.Oba dva už v letech.Nagato a Usagi by si málem ani nevšimli, že se k nim někdo blíží dokud poblíž nezaštěkal pes a nezačal se ozývat bzučivý zvuk.
,,Rene !! Děkujeme..." otočil se Nagato na kluka za nimi.Na očích měl brýle a narozdíl od jeho otce mu bylo vidět do obličeje.Krátké černé vlasy teď když se stmívalo přestávali být vidět což platilo i pro černo-fialovou barvu Nagatových vlasů.Ren byl jeden z těch, kterým se říkalo génius.Jako jediné dítě dvou klanů dokáže ovládat techniky jak rodu Aburame tak Inuzuka.I když jak jednou vyprávěl Nagatovi a Usagi dlouho mu dělalo problém než sladil psy a brouky.
,,Teď neni čas brečet..." pronesl tiše Ren a změřil Nagata a Usagi pohledem.Přikývli.
,,Už nemám moc chakry " oznámil Nagato.
,,Budu tě krýt !! " povzbudivě se na něj pousmála a vytáhla jeden ze svitků na svém opasku...

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama