Stíny minulosti

1. března 2016 v 19:04 | Sabi |  Jednorázovky het real
Když se ohlídnu zpátky na svůj život je mi do smíchu.Nikdy jsem nic moc neměla, ale na druhou stranu jsem za to vděčná.Máma mě naučila vážit si věcí a dva starší bratři mi dali pořádnou školu života.Díky Georgovi a Alexovi jsem si nikdy nedělala nic z řečí, co na mě vykřikovali ostatní.Máma byla žena, co mi dávala celý ty dlouhý roky sílu.I přesto, že jí táta upustil když jsme byli všichni tři malý zachovala si svojí hrdost a vychovala nás úplně sama.Máma navštívila díky svým rodičům strašnou spoustu míst, ale nikdy si nenašla opravdové přátelé.A proto se skamarádila s Holly.S ženou přez ulici.Její dcera, která je shodou okolností stejně stará jako já se jmenuje Alyson a její syn teď už úspěšný 30 letý chlap se jmenuje Petrik.Díky ženě od naproti a jejím dětem začal můj a život celý naší rodiny dávat smysl.Pár let na to mi došlo, že rodina nejsou jen lidi, co vás vychovali, není to jen zástup pokrevních příbuznejch.Rodina jsou lidi, který vás potřebujou.Donowanovi pro mě a naší rodinu zmanenali celá léta strašně mnoho a proto mě i po tolika letech štve, že jsme se nakonec rozdělily.Alyson byla dlouhá léta moje nejlepší kamarádka, ale nic netrvá věčně.Stejně jako netrvala věčně láska, kterou jsme k sobě s Petrikem cítili.Měla jsem všechno.Lásku, práci, štěstí, milující rodinu a přátelé nakonec mi z toho nezbylo vůbec nic.Petrik a já jsme spolu byli přez 5 let.Dokonce jsme se chtěli vzít.Né každá láska vydrží věčně.Petrik byl moje první pusa.Byl moje první milování.Byl moje první opravdová láska.Petrik se dva roky po naší nevydařené svatbě oženil a Alyson moje tehdejší nejlepší kamarádka se mnou od toho dne nepromluvila.Všechny tři jsem je viděla, týden po zrušené svatbě, až na pohřbu mé matky.Ani jsme spolu nepromluvily. Máma měla rakovinu a svůj boj nakonec prohrála.Bojovala až do konce a za to jí dodnes obdivuju.Byl pátek a venku pršelo když na nemocniční posteli obklopená mnou a mými bratry vydechla naposledy.Tak moc si přála aby všechno bylo jinak.Přála si mojí a Petrikovu lásku.Přála si Alexovu svobodu.Přála si štěstí pro mě a mé nenarozené dítě.Přála si aby George dělal něco, co ho udělá šťastným.A přála si aby viděla Holly u své smrtelné postele.Nic z toho se jí nesplnilo.Alex byl ve vězení.George dál pracuje v advokátní kanceláři s mizernýma vyhlídkama a s mizerným platem jen proto aby uživyl svou ženu a jejich dvě krásný děti.A já ?? Štěstí jsem od té doby nějaký čas určitě neměla jen jsem proplouvala životem a sama nevěděla jak.Všichni tři jsme ten den seděli u její postele a v očích měli slzi.Ona se usmívala a držela mě za ruku.Ve chvíly kdy zemřela jsme se na sebe s bratry podívali a ani jeden z nás v tu chvíly nevěděl jak dál.Já to nevím ani teď.Něco v nás umřelo ten den s ní.Dva dny předtím než zemřela jsem si měla vzít Petrika.Strašně se těšila až jí ukážu fotky ze svatby.V ten den jí bylo dobře.Byla jsem s ní na procházce a než jsem jí odvedla do pokoje přiznala jsem se jí ke svému těhotenství.Byla jsem v šestém měsíci když jsem jí to oznámila.Má dcera se narodila zdravá.Zemřela z důvodů, které mi nikdy neobjasnili ani doktoři když jí byli 4 měsíce.Jmenovala se stejně jako má matka Isabella.Teď jsou na hřbitově spolu a já je chodím navštěvovat kdy jen můžu.Všechno se změnilo k lepšímu jenže toho už se nedožila ani má matka ani má dcerka a ani Alex.Všechno se změnilo až na Alexově pohřbu...
V černých šatech a černých botech na podpadku jsem za doprovodu svého nejstaršího bratra a jeho ženy stála před hřbitovem a už tu chvíly se mi chtělo brečet.
,,Georgi proč nemáme štěstí ?? " zeptala jsem se ho.Neodpověděl mi jen se podíval do země a zamumlal si něco sám pro sebe.Čekali jsme na příjezd ženy pro kterou Alex moc znamenal.To ona mi před týdnem volala a oznámila mi Alexovu smrt.Sebevražda.Za pár měsíců ho měli propustit a on si vzal život.Můj velkej bráška se zabil.Do očí se mi nahrnuli slzi.
,,Pohřbíme ho k Isabelle a tvé dceři ?? " zeptala se mě Meredith.Žena mého bratra a ruku mi starostlivě položila na rameno.Přikývla jsem a utřela si oči.V tu chvíly k nám přijelo velké černé auto s černými skly.Vystoupila z něj žena v černém klobouku s černými brýlemi na očích.Pod černýma kratšíma šatama se jí rýsovalo bříško.Na nohou měla černé boty bez podpadku.Podívala se na mě a okamžitě mi skočila do náruče.
,,Proč ?? " ptala se mě a já jí nedokázala odpověď.Hladila jsem jí po zádech a do jejích blond vlasů mi kapali slzi.
,,Obřad zachvíly začne " upozornil me George a já s Meredith a křehkou blondýnkou jsme šli za ním na hřbitov.Sedli jsme si do první řady na předem připravené židle.Před námi stál kněz a jeho dva pomocníci.Všichni pozvaní se usadili a kněz začal pronášet svou řeč a mi poslouchali každé slovo.
,,Omluvte nás prosím jdeme pozdě " zaslechla jsem známý hlas a otočila se za ním.Skoro jsem zapomněla dýchat když jsem spatřila Petrika, Holly a Alyson.
,,Kdo je pozval ?? " otočila jsem se na Meredith a bratra.Oba pokrčily rameny a já se znovu otočila.Setkala jsem se s Petrikovo utrápeným pohledem.V očích se mi znovu objevilo pár slz.Během celého obřadu jsem vzpomínala.Na svou matku, dceru na Alexe a na mou lásku k Petrikovi.
,,A teď mi dovolte abych požádal sestru zesnulého o pár slov " vyzval mě kněz abych zaujmula jeho místo.Předstoupila jsem před všechny a utřela si oči.
,,Takže..." odkašlala jsem si ,,je mi líto, že jsme se tu všichni museli setkat při takovéto příležitosti, ale i tak jsem ráda, že jste všichni přišli abyste uctili památku mého bratra Alexe Melona.Každý z vás, kdo mého bratra znal ví, že i přes všechny jeho kotmelce to byl úžasný člověk.Sedí zde i žena, která pro něj zamenala mnoho a on jí před námi všemi schovával.Omlouvám se, že tady jen tak blábolím.Zapomněla jsem si připravit, co že bych o Alexovi chtěla říct.Nikdy by mě nenapadlo, že za dva roky pohřbím tři členy své rodiny.Nikdy by mě nenapadlo, že má matka zemře zklamaná a určitě by mě nikdy nenapadlo, že má dcera odejde z tohoho světa takhle brzy..." nachvilku jsem přestala mluvit a nechala téct ty obrovské slzi.Petrik se na mě při slovech o mé dceři podíval.Cítila jsem na sobě jeho pohled.Zase jsem si utřela oči a pak jsem pokračovala : ,,Ale dnes tady nejde o mou dceru a mou matku, ale o Alexe.Dnes tu mám uctít jeho památku.Jak už jsem říkala přez několik kontrmelců to byl pořád úžasný člověk, který miloval nejen svou rodinu, ale i své přátele.Byl to úžasný člověk.Poslední rok svého prožil ve vězení a proto nikdo z nás pořádně neví z jakých důvodů si sáhl na život.Nikdo z nás neví z jakých důvodů dokázal opustit ženu, která ho miluje a spolu s ní i jejich nenarozené dítě..." má poslední věta byla mířená na Petrika.Hned potom, co jsem to dořekla začala jsem strašně brečet.Abych řekla pravdu ani jsem nevěděla odkud se ty slzi berou.Stála jsem pořád na místě, klepala se a dost nahlas brečela.Nakonec jsem se svezla k zemi s rukou na svém břiše.George a Meredith byli ve chvilce u mě.Ona mě objímala a on mi šeptal do ucha uklidňující slova.Stejně jsem ten pláč nedokázala zastavit.S jejich pomocí jsem si zase sedla na svojí židly.Do konce proslovu jsem se dívala do země a když se zpouštěla rakev málem jsem zapomněla vhodit za ní kytku, kterou mi chvíly předtím podala Meredith.Pohřeb skončila všichni začali jeden podruhém odcházet.George, Meredith a křehká blondýnka - při obřadu jsem zjistila, že se jmenuje Louisa - odjeli potom, co jsem je ujistila, že budu v pořádku.Odjelo i poslední auto a já pořád stála nad přávě zakrytým hrobem.Nad hrobem mé matky, dcery a teď i bratra.
,,Tvá dcera...byla moje ?? " položil mi ruku na rameno a zeptal se mě starostlivě Petrik.
,,Byla tvoje...chtěla jsem ti to oznámit na svatbě, ale nepřišel si...nechal si mě na všechno samotnou...posílala jsem všem zpátky svatební dary, obvolávala všechny příbuzný...víš,c o bylo nejhorší ?? Ani né tak to, že jsem musela před všechny předstoupit a s úsměvem jim oznámit, že se svatba ruší...nejhorší bylo, že jsem musela zařizovat sama mámin pohřeb, protože George se na to vykašlal a Alex byl na útěku po matčině smrti prostě odešel a já ho viděla až ve vězení...mohl si bejt moje opora ty nebo Alyson, ale to jsem asi čekala mnoho... " zašeptala jsem a sundala jeho ruku ze svého ramene.
,,Omlouvám se " pokusil se mě chytit za ruku, ale já se mu vytrhla.
,,Na tohle je trochu pozdě nemyslíš ?? Nikdy jsem se nedozvěděla důvod proč si ten den nepřišel nikdy jsem se nedozvěděla důvod proč ste s námi přestali mluvit..." do očí se mi při všech těchto slovech zase nahrnula hromada slz.
,,Je a já to vím...nebyl jsem připravený oženit se nebyl jsem připravený být s t..." začal, ale já mu skočila do řeči
,,Vždiť si se oženil nedávnmo !! To už si připravený ?? " vykřikla jsem.
,,Ano...tenkrát jsem nebyl připravený zůstat s tebou nechtěl jsem se oženit a nic z toho nemít !! " vykřikl a hned potom se smutně zatvářil.Další slzi.
,,Už toho chápu nemohl sis mě vzít, protože jsem byla chudá v tom případě je všechno tvoje vina !! " zakřičela jsem na něj.
,,Co všechno ?? " zeptal se mě a pořád se mi pohledem omlouval.
,,Jen kvůli tobě jsme spolu s Alyson přestala mluvit a jen díky tobě máma umřelo bez toho aby viděla před smrtí celou vaší rodinu...než zemřela několikrát zavolala jméno tvé matky...Holly byla její jediná kamarádka a jen díky tomu, že jsou všichni u vás v rodině sraby se stalo tohle všechno !! A nechápu, kdo vás pozval na pohřeb nemáte tady, co dělat !! Alex byl můj bratr !! Nikdy si ho neměl rád tak, co sakra děláš na jeho pohřbu !! Na pohřeb své dcery jsi nepřišel a..." rozkřičela jsem se.
,,Nevěděl jsem o ní !! " okřikl mě také.
,,Nelži !! Mámě jsem to řekla dva dny před naší nesvatbou a když jsem od ní pak odcházela telefonovala tvé matce !! " vykřikla jsem a vlepila mu facku.Rozčílená a smutná jsem dál stála před ním a dívala se na něj.Když se na mě podíval i on v očích měl slzi.Bylo to snad poprvé kdy jsem ho viděla brečet.
,,Jak vypadala naše dcera ?? " zeptal se mě.Nedokázala jsem mu odpovědět.Opravdu ne.Na tohle už jsem neměla sílu.Přemohla jsem se a usmála se na něj.Hned potom jsem velmi obtížně udělala pár kroků.Chytil mě za ruku a než jsem se nadála už mě líbal.Líbal mě a na mě dopadali jeho slzi.Neměla jsem sílu ho ani odstrčit natož dát mu další facku.Jen jsem se nechala únašet tím krásným pocitem.Pořád jsem Petrika milovala.Milovala jsem ho i přesto všechno...
Dnes po několika letech na to koukám úplně jinak.Dnes ve svých 30 letech už nejsem taková jako před 5 lety.Změnila jsem se.Šest měsíců po Alexově pohřbu jsem si našla svou vysněnou práci a svého prince na bílém koni.Tři měsíce po našem setkání mě požádal o ruku a měsíc na to jsme se vzali.Máme spolu tu nejnádhernější holčičku na světě.Brzo jí budou tři roky.Možná jsem na nic z toho tenkrát nebyla připravená.Nejvíc mě mrzí, že jsem byla slabá matka a svou Isabell neochránila.Na Margaret proto s manželem dáváme dvakrát takový pozor.Je to ten nejúžasnější muž na světě.Každý pátek - ať je venku jak chce ošklivo a ať má kolik chce práce - se mnou chodí na hřbitov modlit se za Alexe, mou matku a Isabell...
Už nikdy nedovolím aby mě pronásledovali stíny minulosti !! Jsem silná a se vším si dokážu poradit.Tomu mě naučil život...
A pokud jde o Petrika a jeho rodinu nikdy už je nehci vidět.Opravdový přítel se člověku ukáže jen v té největší krizi a myslím, že od mých 23 narozenin do těch 25 byl můj život jedna velká krize.Hurá, že už je to za mnou.Teď už zvládnu všechno.Úplně všechno.Cokoliv...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama